Superpozice

26. října 2015 v 21:27 |  Povídky
SUPERPOZICE
Pondělí, 7.30, ve vlaku č. 31415 směr Olomouc, Přerov, Brno.
Alice sedí v prázdném kupé a úporně se snaží vnímat text v knížce. Myšlenky se ale rozvolňují, občas se úplně rozutečou a Alice je musí pracně shánět dohromady a soustředit se na přípravu na seminář o kvantové fyzice.
"Superpozice stavů," polohlasně čte ve snaze proniknout do hlubin oblasti, v níž jako řadová učitelka fyziky není příliš kovaná. "Superpozice je váženým součtem (složením) několika různých stavů…"
"Su-per-po-zi-ce…" opakuje a maně ji napadá, že ještě neodevzdala propozice ke kurzu pro prváky.
"Pravděpodobnost jevů je…" (jaká je asi pravděpodobnost, že nezapomene odevzdat výkaz o pracovní činnosti v daném termínu???) "Dost!" Vpíjí se očima do písmenek a snaží se o průraz lehce rozostřené hmoty zbytečných myšlenek, které obalují zcela nevhodně její šedou kůru a zvlášť schopnost soustředění.
"Superpozice stavů je souhrn možných existencí dané částice. Všechny stavy mají stejnou pravděpodobnost, dokud nepodnikneme měření. Okamžikem měření se zjistí pouze jediná hodnota, ostatní možné stavy se stanou nepravděpodobné. Výsledky mají přitom zcela náhodný charakter a je možné je použít dokonce jako ideální náhodný generátor."
"Aha, už to asi začínám chápat!" s potěšením konstatuje a magnetické domény jejích myšlenek se rázem sešikují jedním směrem - k naplnění smyslu významu těch záhadných definic, které nutně potřebuje nastudovat ve zbývajícím krátkém čase. A v tento kratičký okamžik se jí zdá, že je všechno křišťálově jasné a pochopitelné…
Soustředění ale začíná narušovat podivné bzučení. Alice se chce poohlédnout po zdroji tohoto nevhodně rušivého zvuku, ale zjišťuje s podivem, že nedokáže pohnout jediným svalem a celé tělo jí zaplavuje zvláštní strnulost. Bzučení nabírá na intenzitě, až dosahuje pomyslného vrcholu a vtom: "PINK!" a se zvukem, podobným tomu, když se rozsvítí obří zářivka, se najednou vidí shora, ale co to? Její obraz se rozdvojuje, roztrojuje, a dělení pokračuje dál, až Alice vidí samu sebe ne třikrát, ale desetkrát, dvacetkrát… a každá Alice je v podivné bublině a tyto bubliny se od sebe pomalu vzdalují a rozbíhají se čím dál rychleji každá jiným směrem. Pozorující Alice je trochu v šoku a ve snaze neztratit se sama sobě se rychle připojí k nejbližší z nich…
Okraje bubliny v tu ránu mizí a Alice lehce schizofrenicky vidí samu sebe, jak usedá na židli v přednáškovém sále muzea. Zároveň vidí stejnou místnost očima usedající Alice. V ruce drží letáček s názvem přednášky. "Impresionismus???" diví se pozorující Alice, ale to už přichází přednášející a sedící Alice pozorně naslouchá výkladu. Vzhledem k tomu, že myšlenky obou Alicí jsou oddělené, nastává poněkud zmatená situace, protože pozorující Alice může pocity sedící Alice (pro přehlednost si ji označí jako Alici 1) celkem bez námahy vnímat, ale těžce odhadnout, které jsou čí.
S údivem zjišťuje, že Alice 1 má o impresionismu daleko podrobnější informace než skutečná Alice (ale která z nich je vlastně skutečná?) a že Alici 1 přednáška evidentně zajímá. Přednášející vtipně a poutavě komentuje promítané obrazy a Alice zjišťuje, že ho zná - je to přece Michal! Alice 1 ho ale zjevně vidí poprvé… Tak tady se neznají… Škoda. Přednáška končí a Alice 1 se usmívá, tleská, zvedá se a odchází. "Zastav se!" snaží se jí vnuknout myšlenku skutečná Alice. "Přece si nenecháš ujít seznámení s tímhle člověkem!" Alice 1 jde ke dveřím, tam se na okamžik zastaví, otočí se ještě na Michala, který si balí věci, jejich oči se na okamžik střetnou… "Tak, to je ono!" tetelí se skutečná Alice, ale Alice 1 se jen ostýchavě usměje, otáčí se a odchází pryč ze sálu…
Skutečná Alice ve stejném okamžiku opouští bublinu a ocitá se mezi spoustou dalších bublin. Zvědavě se rozhlíží a vtom kolem ní prosviští jedna z bublin tak blízko, že ji vtáhne dovnitř…
Tentokrát Alice vidí Alici 2, jak kráčí ulicí, kterou skutečná Alice nezná. Alice 2 vypadá velmi unaveně, ba ztrhaně, a její oči jsou zarudlé, jakoby předtím dlouho plakala. Potkává nějakou ženu, zastavuje se s ní a skutečná Alice najednou cítí neskutečnou bolest Alice 2 a slyší, jak jí žena vyslovuje soustrast. Alice 2 si stírá slzy, rozloučí se a zajde do nejbližší branky, která vede do pěkně upravené zahrady, obklopující nevelký, ale hezky vyhlížející domek. Odemyká vstupní dveře, vchází dovnitř, vyzouvá se v chodbičce a vchází do neuklizené kuchyně, kde ztěžka usedá na židli u velkého jídelního stolu. Na stole leží fotografie. Skutečná Alice na ní vidí rozesmáté obličeje Alice 2, několika dětí a Michala. Alice 2 bere fotku do rukou, třesoucími se prsty hladí Michalovu tvář a z očí se jí řinou slzy smutku a lítosti…
Alice se s bzučením v hlavě náhle ocitá mimo bublinu. Takže tady v téhle bublině Alice 2 Michala znala, ale přišla o něj, říká si a rozhlíží se po další …zajímá ji, jak to bude tam. A už nečeká a vniká do nejbližší z prolétajících bublin.
Alice 3 sedí v malém pokoji u televize a znuděně sleduje nějaký seriál. Okolo křesla se líně prochází veliký kocour a vyskočí Alici 3 na klín, přední tlapky opře o Alicin hrudník a tře se jí hlavičkou o obličej. Alice 3 se naoko durdí, ale hladí ho a pak se zvedne a nasype mu do misky jídlo. Skutečná Alice si prohlíží byt - je malý a vypadá to, že Alice 3 v něm bydlí sama, jen s kocourem. Žádné fotky, strohé vybavení… Alice už tu nechce být, tahle bublina se jí líbí ještě míň než ta předchozí a v tu chvíli je venku a vybírá další.
Alice 4 přichází ke škole. Na lavičce v parčíku sedí Michal ve svátečním obleku a kouří. Skutečná Alice je ráda, že ho vidí a zdá se, že i Alice 4 má ze shledání radost. Michal ji otráveně zdraví, Alice 4 se směje a diví se jeho nabručené náladě, což Michal vysvětluje nutností navléct se do "té maškarády", čímž evidentně myslí oblek. Je období maturit a Michal je zkoušející profesor…Tak kolegové, myslí si Alice a ví, že vztah Alice 4 a Michala je tady ryze přátelský…
Znovu nastává už známé bzučení a Alice je zase mezi bublinami. Už zkušeně proniká do další z nich a vidí Alici 5, tentokrát v bílém plášti veterinární lékařky. Právě ošetřuje malého psíka a povzbudivě hovoří k jeho paní. Dokončí vyšetření, a když žena s pejskem odejde, vchází do ošetřovny Michal s rezavým štěnětem. Zdraví se a Alici je jasné, že se vidí poprvé. Alice 5 s Michalem žertuje, Michal se jí zřejmě líbí, ale poté, co štěně naočkuje, Michal odchází a Alice pochopí, že tady se vztah Alice 5 - Michal bude odehrávat pouze v profesionální rovině.
Skutečnou Alici to mrzí, opouští bublinu a zvědavě nahlíží do dalších bublin a podivně nezúčastněně sleduje různé Alice - Alice 6 je učitelka na malé škole, Alice 7 má salón na úpravu psí srsti, Alice 8 jako pěstounka několika dětí z dětského domova, těhotná Alice 9 se těší na miminko, další Alice vede útulek pro opuštěná zvířata…Spousty a spousty Alicí, ale už žádná Alice s Michalem…
Skutečné Alici už jde z té přehršle možných existencí hlava kolem a snaží se najít bublinu, ve které by byla sama sebou - tu pravou bublinu, která obsahuje JEJÍ život…
Vtom se opět ozve bzučení a Alice přímo vpadne do jedné z prolétajících bublin. A najednou ví, že tohle je ta pravá, její bublina a jakmile si to uvědomí, zaslechne znovu ostré "PINK!" a všechny ostatní bubliny zmizí. Alice je zase ve vlaku, zmateně se rozhlíží okolo a vidí, že jízda se zpomaluje a vlak zastavuje na nádraží. Rychle posbírá všechny své věci a vystupuje na nástupiště.
"Možnosti jsou různé," uvažuje. "A všechny stejně pravděpodobné…Teprve v okamžiku, kdy jsem si zvolila jednu z nich, pravděpodobnost ostatních se zmenšila na nulu, a proto ostatní bubliny zmizely…" Myšlenky ještě chvíli víří a bublají, až převládne jediná - pokud má toto být hlavní poznatek z kvantové fyziky, který si zapamatuje, tak jí to pro život úplně stačí.
Prohrábne si vlasy, energicky vykročí k východu z nádraží, cestou vytáhne mobil a píše SMS: "JSEM RÁDA, ŽE TĚ MÁM, MICHALE!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama