Síla SLOV

11. listopadu 2015 v 23:55
Slova mají obrovskou sílu. Přesvědčovat o tom lidi, kteří mají blog a tudíž je používají k vyjádření sebe sama, je tak trochu nošením dříví do lesa. A ačkoliv se vystavuju nebezpečí, že budu připomínat tetu Kateřinu ze Saturnina, musím připomenout přísloví "Vyřčené slovo ani párem volů nevrátíš zpět", což je teda podle mě jedno z nejtrefnějších přísloví vůbec. Ale proč mají slova takovou sílu, když jsou to jen shluky písmen?
Každý z nás má nějaký druh paměti - někdo fotografickou, jiný sluchovou, já osobně mám paměť pocitovou. A myslím si, že tuhle paměť má většina lidí. Většinou si nepamatuju moc detaily, ale vždycky si pamatuju pocit, který ve mně ten určitý zážitek vyvolá. A slova, která k nám směřují ostatní lidé, vyvolávají pocity. Ty pocity v nás vypálí stopu, která nemizí ani s léty. Ve mně pořád zní pocit ze slova MEČOVAT, které si pro sebe vytvořil můj nejstarší syn, slyším v hlavě jako dnes, jak můj prostřední syn svírá v ručičce klíče a důležitě jim říká LÁLI (není retardovaný, měl 18 měsíců :) ) pamatuju si spoustu dalších slov, které mi na tváři vyvolají nostalgický úsměv, protože pocity, které jsem měla, když jsem je slyšela, byly prostě NEZAPOMENUTELNÉ.
Bohužel stejnou sílu mají i slova opačného ražení. Ti, kteří je vyslovují, si jsou vědomi jejich dopadu a ublížit prostě chtějí. Pokud se jim povede to, že myšlenky na ně nás pokaždé zabolí, tak ovládnou naše pocity a manipulují s námi. Snažím se nenechat sebou manipulovat a myslím tedy pozitivně a HLAVNĚ!!! se snažím řídit jednou ze Čtyř dohod, která nás nabádá k tomu, užívat slova přesně a "nezaklínat" jimi... Což se snáz řekne, než udělá..
Nicméně řekla bych (jak jinak než slovy), že je důležité se slovy nenechat zblbnout a Sedmou velmoc, což je sice jen tisk, ale klidně tam může patřit i televizní zpravodajství, občas zcela bez obalu poslat na jedno konkrétní místo, na kterém se sedí, protože jimi používaný způsob podávání informací vede lidi k tomu, že když se něco píše nebo říká v televizních novinách, tak to přece MUSÍ být pravda! Což je samozřejmě opět manipulace..
A abych zůstala ve stylu tety Kateřiny, budu končit, protože MLUVITI STŘÍBRO, ALE MLČETI ZLATO!!! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | E-mail | Web | 12. listopadu 2015 v 8:50 | Reagovat

Já si třeba zapamatovala, jak můj nejmladší bráška ve svých  letech říkal schválně místo slova kečup - kepič... Dokázal tím tak zblbnout ostatní! Když jsem mu jednou objednávala v restauraci řekla jsem úplně přirozeně "Hranolky s kepičem, prosím..." Všichni na mě koukali na retarda a číšník se málem smíchy počůral - a já se smála s ním, protože co jiného mi zbývalo, že? :-P
Dar řeči s sebou přináší určitou zodpovědnost, kterou si většina lidí vůbec neuvědomuje... :-( Škoda.
Článek se skvěle četl a zapojení tety Kateřiny do textu rozjasnilo můj den (zbožňuji knihu - a film taktéž!) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama