Mé druhé já?

22. prosince 2015 v 23:07 | kongamato
Téma týdne začnu trochu obšírně - jak je mým zvykem.
Ve škole, kde učím, jsme se rozhodli uspořádat charitativní akci. Na světě je opravdu hodně lidí, kteří potřebují pomoc, a proto když jsme uviděli nabídku Nadace Člověk v tísni na koupi skutečného dárku (bylo to kde co - od 20 kuřat, přes ovečku, kozu, krávu či oslíka, zdravotnické potřeby, pomůcky do školy až po záchod, šicí stroj či bioplynárnu), rozhodli jsme se tuto akci podpořit. A tak jsme uspořádali bleší trh. Učitelé i žáci donesli z domu různé věci, které jim už doma nesloužily, ale někomu by se ještě mohly hodit - no většinou to sice byly opravdu kravinky, ale sešly se tam i pěkné a užitečné věci - srazili jsme na chodbě 4 lavice, rozložili jsme tam všechno, co jsme měli k prodeji a nabízeli jsme vše ve třech cenových relacích - 10, 20 a 30,- Kč :)
Náš cíl byla koza za 900 Kč.
Osobně jsem se trochu obávala, jak to dopadne, jestli na tu kozu vůbec vyděláme, ale žáci i zaměstnanci školy se překonali, nakupovali ostošest a vydělali jsme ne na jednu, ale na dvě kozy, jeden záchod a 20 kuřat. Celkem 2650,- Kč. Což vzhledem k cenám byl podle mě úspěch.
Ale proč o tom píšu. Když jsem chtěla peníze odevzdat nadřízeným, místo ocenění a aspoň mírného uznání jsem se dozvěděla, že je to všechno k ničemu, že všechny nadace jsou podvodné, že za naše peníze žádné kozy ani nic jiného stejně žádný chudák nedostane a blablabla. V podstatě celé úsilí a dobrou vůli podstatné části naší školy shodili ze stolu jako naivní a hloupý nápad.
A tady přichází na scénu moje druhé já. To druhé já totiž chtělo říct: Víš co? Tak si to tady dělej sama. Žádnej nápad nikdy nedostaneš a akorát umíš kritizovat jiné. A pak chtělo jí hodit vydělané peníze na hlavu a dokonce uvažovalo o nakopání jejího vyzáblého zadku.
Moje druhé já je trochu agresivní, ale je naštěstí pod kontrolou, protože pak by moje první já přišlo o místo.
Ale vede mě to ke dvěma stěžejním otázkám - za prvé - pokud se druhé já ozývá často, není to známka toho, že člověk jedná jako pokrytec? (a nazývá to diplomacií) Mělo by to být tak, že člověk říká, co myslí, a dělá to tak, že neuráží ostatní, ale přitom jasně řekne, co se mu nelíbí. Zjistila jsem tedy, že se mám hodně co učit, protože nejen, že jsem neřekla, co se mi na jejím přístupu nelíbí, ale navíc se mě celá situace dotkla - k čemuž nebyl důvod, protože jsme svůj cíl splnili a udělali jsme vše nejlíp,jak jsme mohli. Druhé já tedy není jen agresivní, ale i urážlivé. A objevuje se tehdy, když dělám věci jinak, než bych podle všeho chtěla...
No nicméně je tu ještě za druhé - hodně lidí si myslí, že nadace všeho druhu jsou podvodné. Já nejsem naivní idealista, abych si myslela, že všechny peníze přijdou potřebným lidem - vždyť něco jde na provoz, reklamu, dopravu, platy atd. A určitě jsou i takové nadace, které byly založeny s jediným účelem - vydělat si do vlastních kapes. Ale nedokážu přijmout ideu, že všichni jsou podvodníci a vést k tomu žáky. A ani argument, že raději budu pomáhat konkrétnímu člověku, u mě neobstojí - to se lehce řekne nám, kteří sedíme v teple svých domovů s plnýma břichama, ale už všechny tyhle "ochotné" dobrodince vidím, jak vezou zásoby například chudákům v oblasti po zemětřesení nebo zasažené suchem a hladomorem někde na druhém konci světa..
Zajímalo by mě, co si o tom myslíte. Je dobré dávat? Nebo ne? Za všechny komentáře budu vděčná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Profesor Hagrid Profesor Hagrid | Web | 22. prosince 2015 v 23:47 | Reagovat

No, to je těžké... myslím si, že je dobré dávat, když víte přesně kam ty peníze jdou a pak vidíte že to i pomohlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama