Vystoupit ze stínu

2. prosince 2015 v 16:22 | kongamato
Když jsem chodila na základku, měli jsme z dějepisu paní učitelku Tesařovou, která nás tento předmět učila tak poutavě a zábavně, že jsem pojala příchylnost k historii, aspoň teda k té starověké a středověké. Následně mě tyto sklony přivedly k tomu, že jsem na gymplu se zanícením hltala historické romány Ludmily Vaňkové, věnované českým vladařům a ještě dnes bych díky tomu dokázala vyjmenovat sled našich panovníků až po husity (na fyzikářku docela dobrý ne? :) ) Dlužno podotknout, že jsem přeskakovala politikaření a věnovala se hlavně osobním vztahům, které paní Vaňková popisovala velmi barvitě. A už tehdy mě zaujal jeden fakt - každý silný vladař měl vždy následovníka, který nestál za nic. Ať už to byl Alexandr Makedonský, po jehož smrti se rozpadla obrovská říše, nebo Václav II., jehož syn toho dokázal zkazit docela dost přesto, že byl zavražděn v tak nízkém věku, nebo Karel IV. a jeho syn Václav IV. ... (dál moje dějepisné znalosti nesahají, takže případným znalcům se omlouvám za nepřesnosti). Všichni následovníci velkých králů měli jedno společné - nedokázali vystoupit ze stínu svých otců. Tento jev ale můžeme pozorovat nejen v učebnicích dějepisu, ale i v běžném životě - někdo úspěšný, dokonalý a chytrý vedle nás (ať už je to rodič, sourozenec, kolega..) místo toho, aby nás motivoval k lepším výkonům, vyvolá v nás pocit méněcennosti a žárlivosti, což většinou vede k tomu, že dotyčný jedinec sklouzne na nějaký druh šikmé plochy.
Proč to ale tak je, zůstává skryto v hlubinách lidské mysli...
Nejtěžším krokem pro každého člověka je vystoupit ze stínu... ze stínu vlastních obav, démonů pochybností a strachu z hodnocení ze strany okolí. Tyto pilíře nesvobody každého z nás drží v zajetí a vytváří hradby, které nás STÍNÍ před pomyslným sluncem sebejistoty a sebepřijetí.
Představte si svět, ve kterém jsou lidé nezatížení pocitem méněcennosti, napoleonským komplexem, neustálou snahou dokázat okolí, jací jsou borci a frajeři (platí to i pro dámy samozřejmě)... Ale proč chodit tak daleko - představte si SEBE bez těchto pocitů.. Není to osvobozující?
Každý, kdo dokáže aspoň částečně vystoupit ze stínu sebe sama, má můj neskonalý obdiv...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama