Duben 2017

Bubliny

25. dubna 2017 v 21:46 | kongamato |  Téma týdne
Žijeme v bublinách.
Někdo má bublinu větší, někdo malou.
Někdo ji má plnou lidí, jiný prázdnou.
Někdo ji naplní radostí, někdo zlobou.
Bubliny jsou naše.
Můžou být barevné, veselé, smutné, pokřivené, plné násilí a výbuchů nebo naplněné klidem a tichem. Jsou i bubliny plné hudby nebo slov.
Jak a čím si svoji bublinu naplníme a s čí bublinou ji propojíme, je jen naše volba..

O Bruntálu a hlouposti

23. dubna 2017 v 17:31 | kongamato |  Téma týdne
Tak jsme byli v Bruntálu.
Nemá to žádnou souvislost s hloupostí teda. Ale trochu jo. Hloupí lidé jsou přece všude. Ale já si tak nějak myslím, že u nás v Čechách a na Moravě prostě ti hloupí lidé nejsou tak slyšet. Hned objasním, jak jsem k téhle myšlence došla.
Když jsme přijeli do Bruntálu, sněžilo. A jak jsme tak zimomřivě čekali na další spoj, vzpomněli jsme si na několik hlášek o Bruntálu. Kdybyste to náhodou nevěděli, Bruntál je něco jako Chuck Norris mezi městy.
Takže:
Bruntál je tak drsné město, že i žížala vám tam stoupne na nohu.
Když bouchl Černobyl, radioaktivní mrak se rozšířil všude po Evropě kromě Bruntálu. Tam se neodvážil.
Mojžíšova hůl byla z Bruntálu. Vody v moři se nerozestoupily kvůli Mojžíšovi, ale proto, že se bály té hole.
Sparťané věřili, že jsou nepřemožitelní, protože jsou potomci Herkula. Herkules byl z Bruntálu.
Je jen jediný způsob, jak odvrátit vlnu tsunami - dát před ni ceduli s nápisem Bruntál.
Voda v hasícím přístroji v Bruntálu oheň neuhasí. Prostě ho ubije.
Pravý důvod vyhynutí mamutů je ten, že migrovali přes Bruntál.
Nejtvrdší forma metalu je Bruntál metal.
Slovo Bruntál není odvozeno od slova brutal. Je to naopak.
Když Beethoven navštívil Bruntál, vyšel z něj jako Batman.
Postava Vetřelce měla být původně vytvořená pomocí filmových triků. Pak ale tuto roli obsadili naštvanou bruntálskou učitelkou.
Tohle, a mnohé další pravdy se vyprávějí o Bruntálu. Podobné hlášky se ale vymýšlejí za pochodu celkem na každou situaci, která se ve světě stane. Už Hitler říkal, že češi jsou smějící se bestie. Ano, dokážeme totiž vymyslet vtip i na smrtelně vážné situace. A to v podstatě okamžitě. Například na současné počasí:
Březen, za kamna vlezem
Duben, ještě tam budem.
Květen, topím jak kretén.
No uznejte, to by hloupí lidé nedokázali.

Slovo má moc

13. dubna 2017 v 22:48 | kongamato |  Téma týdne
Ten, kdo má slovo, má moc.
Momentální moc nad každým, kdo ho poslouchá.Už ve starém Římě se učilo rétorice, neboli umění slova.
Včera jsem se zúčastnila přednášky o Janu Husovi.
Byl prý tak dobrý řečník, že ani Betlémská kaple, kam se vleze 3000 lidí, nestačila všem, kteří chtěli jeho kázání poslouchat.
Nebyl ale oblíbený jen proto, že kázal česky a přizpůsobil svůj projev řeči obyčejných lidí. Jeho projevy byly tak dobré, protože z něj nemluvila jen slova, ale hlavně vlastní přesvědčení. Nemluvila ústa, ale srdce. Proto v Kostnici nemohl odvolat, protože slova lze zahodit, ale jít proti svému srdci nemohl.
Kéž by si každý, kdo má slovo, z něj vzal příklad.
Třeba u našich politiků kdyby hovořila jejich srdce a ne jejich kapsy...

Ztracení chlapci

4. dubna 2017 v 16:46 | kongamato |  Téma týdne
"Chudinko," dívají se na mě útrpně a se soucitem všichni, kterým řeknu, kde učím.
Ano, učím na škole, kde jsou kromě studentských tříd i učňovské.
A nemáme jako škola nejlepší pověst.
Ovšem, jak jinak. Jsme jediný učňák na okrese a jsme jako smrt - bereme všechno.
Ale já nejsem chudinka. Samozřejmě, raději učím studenty, kteří aspoň trochu chápou, o čem mluvím. Třídy plné učňů jsou procházka peklem. Většina z nich neustále bojuje a ukazuje svou sílu, nezranitelnost a taky omezenost způsobem, který je dospělému člověku a zvlášť ženě docela nepříjemný. Někdy trvá půl roku, než si sedneme a než pochopí, že proti mně bojovat nemusí .
Některé třídy jsou strašné, ale jednotliví kluci skutečně málokdy. A když poznám, z jakých poměrů přišli, jaké mají rodiče a co zažili, nezbývá někdy než je obdivovat, že jsou vůbec takoví, jací jsou.
Jsou to totiž Ztracení chlapci. Přišli ze Země Nezemě, ale nemají tu svého Petra Pana ani Zvoněnku, aby se o ně postarali. Všude okolo jsou jen samí Kapitáni Háci a oni se musí snažit, jak můžou, aby v téhle nebezpečné Zemi přežili. Ale jsou to jen chlapci, tak to nedělají vždycky správným způsobem.
Nejsem Petr Pan a je mi to líto. Setkávám se s tolika Ztracenými chlapci a nemám pro ně žádný domov, žádné místo, kde by se cítili bezpečně a nemuseli by vystrkovat ostny a mohli by prostě jen být sami sebou. Ale když si postěžuju, že jsem špatně spala a po přestávce najdu na katedře kávu (sice z automatu za 8,- Kč a bez mlíka zato s cukrem), mám pocit, že to s nimi možná nemusí dopadnout špatně.
A kdyby padala hvězda, zavřela bych oči a přála si, aby všichni Ztracení chlapci jednou našli svůj domov, ať už je to místo kdekoliv…