Květen 2017

Body The Exhibition

20. května 2017 v 21:38 | kongamato |  Výletování
Už dlouho nebyl důvod, ale dnes je, takže opět píšu "reportáž z cest", tentokrát z výletu do Prahy na kontroverzní výstavu Body The Exhibition.
Výstava obsahuje přes 300 exponátů lidských těl, z toho 20 celotělových, na kterých můžeme pozorovat svalstvo, kosterní systém, vnitřní orgány, nervy i cévy v nejmenších podrobnostech. Exponáty pocházejí z opravdových lidí, nejsou to umělé náhražky a tak to pro někoho se slabým žaludkem asi nemusí být moc příjemné. Myšlenka, že jsou to vlastně mrtvoly lidí, kteří žili, dýchali, smáli se a někoho milovali, je v některých chvílích velmi mrazivá.
Výstavou provázejí medikové, kteří ochotně poskytnou výklad a vysvětlení k vystaveným exponátům (pobavilo mě, když nám jeden z nich vysvětloval, že kdybychom měli bouračku, tak pokud bychom si zlomili krční páteř mezi třetím a pátým obratlem, bylo by to smrtelné, protože se přeruší nervy k bránici a člověk se udusí, že raději někde níž, to jen ochrneme - jako by si v tu chvíli člověk mohl vybrat!! :D ). A musím říct, že jsme fascinovaně procházeli výstavištěm víc než dvě hodiny a kdyby nás už nebolely nohy, byli bychom tam klidně ještě o hodinu déle.
Klady výstavy jsou na první pohled jasné - vidíte všechno, co v sobě máme. Plíce kuřáka, které tam byly , bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli, plné dehtu a zčernalé na uhel. Krevní řečiště a nervová vlákna, souhra plic a srdce, hladkost kloubů a vůbec všechno, co je tu k vidění ve mně vyvolává neutuchající úžas nad dokonalostí lidského těla. To, jak si ho vlastní hloupostí a pitomými návyky ničíme, je trestuhodné.
Druhá stránka věci je ta, že někteří lidé popírají, že by se jednalo o těla dobrovolných dárců. Existuje dokonce podezření, že byli použiti odpůrci čínského režimu, a to samozřejmě zcela nedobrovolně.. I z tohoto pocitu mě dost mrazí. A když jsem zabrousila do části, věnované lidským plodům, bylo mi vysloveně do breku, protože vidět nedonošená miminka, malá jako sýkorka, a přesto skoro dokonale vyvinutá, s končetinami, srdíčkem, cévami a obličejíčkem... to jsem moc nedávala.
Nicméně z celkového hlediska se mi to líbilo. Poznání nových věcí a souvislostí je vždycky přínosem a jsem moc ráda, že jsem tuhle výstavu viděla.
Protože se tam nesmělo fotit, tak pro zájemce aspoň přidávám adresu www stránek výstavy, kde je fotogalerie lepší, než bych nafotila já.
http://www.bodyexhibition.cz/#uvod

Když se nikdo nedívá..

17. května 2017 v 22:06 | kongamato |  Téma týdne
Co lidi dělají, když je nikdo nevidí?
Já, když jsem sama doma (což je málokdy), tak uklízím. To teda není nic zvláštního. Ale dám si do uší sluchátka, pustím si hudbu a zpívám jako o život svoje oblíbené písničky. Úklid se změní v rockový koncert, kde jsem na pódiu jedinou hvězdou. V tu chvíli je můj zpěv bezchybný a skvělý, protože tam není nikdo, kdo by dokázal opak.
Tehdy jsem tak totiž jen já. Jen moje PRAVÉ JÁ. Jistě, když mě nikdo nevidí, dělám i jiné věci, ale to není obsahem tohoto článku. Když jsme sami, jsme to opravdoví my, není totiž nikdo, před kým bychom se přetvařovali a na koho bychom se snažili udělat dojem. Jen jsme.
A když pomyslím na všechny ty nechutnosti, co dělají lidi, když je nikdo nevidí, napadá mě jediné - mnohem raději bych viděla úplně všechno to nechutné, co dělají, než falešné úsměvy a lichometné řeči.
Nahé a nezakryté JÁ každého člověka ve mně budí pocit sounáležitosti s někým, kdo taky není dokonalý a ví to o sobě. Maska, kterou většina z nás ale nosí, ve mně většinou dokáže vzbudit pouze nechuť..

Co je vlastně normální?

14. května 2017 v 15:42 | kongamato |  Téma týdne
Co je vlastně normální? Tohle mi nikdy nebylo jasné. Pro každého je normální něco jiného. Normální pro všechny je asi se oženit (vdát), mít děti, chodit do práce, jezdit na dovolenou, podvádět manžela (manželku), spát se šéfem, rozvést se, kouřit marihuanu, střídat partnery, drbat sousedy, stěžovat si na poměry, nadávat na nedostatek peněz nebo na zdravotnictví... Dělají to všichni ne? Nebo teda aspoň většina, tak to musí být normální...
Docela by se mi ulevilo, kdyby se aspoň některé z výše jmenovaných aktivit přestaly považovat za "normální". Život je někdy dost složitý i bez toho. A jestli je normální lhát, podvádět, vyhrožovat, pomlouvat a závidět, pojďme se na to vykašlat a překročme hranice normálnosti a buďme přející, shovívaví, laskaví a trpěliví. Neodsuzujme. Každý si bojuje vlastní bitvy a nikdy nevíme, co koho vede k jeho činům...

Barefoot

6. května 2017 v 22:22 | kongamato |  Téma týdne
Slyšeli jste někdy o barefoot?
Barefoot je anglický název pro chození naboso.
Od té doby, kdy už nemám malé děti, mi chvilka pro sebe není už tak vzácná, ale nejvíc si ji užiju ve společnosti mého psa, na procházce.
A tak jsem využila dnešního pěkného počasí a vydala se vyzkoušet chůzi naboso do terénu. Podle všech informací je to velmi zdravé pro nohy i pro celý pohybový aparát.
Ušla jsem naboso asi 4 km. A jak se mi šlo? No za prvé velmi pomalu. Bosá chůze mě nutila dělat malé kroky a došlapovat opatrně a ne tvrdě na patu, jak jsem zvyklá. Taky jsem se musela dívat pozorně na cestu. Ostrý kamínek není tak hrozný (i když sakramentsky bolí), horší by bylo šlápnout na střep nebo rezavý hřebík. No a upřímně, do psích hovínek bych taky šlápla nerada. A ke konci cesty jsem cítila svaly na chodidlech, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám.
Ale když jsem šla, cítila jsem pod nohama, jako bych šlapala po zádech nějakému velkému, teplému, pomalu dýchajícímu zvířeti, cítila jsem pod sebou živý organismus. Nebyla mezi námi žádná překážka, jen přímé spojení, které ve mně vyvolávalo až euforii.
Vyzkoušejte chodit bosí. Stojí to za to.