Srpen 2017

Djatlovova expedice

20. srpna 2017 v 19:51 | kongamato |  Téma týdne
Při návštěvě knihkupectví mi padl zrak na nenápadně vyhlížející knížku s dost popisným názvem "Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice" od novináře, spisovatele a bloggera Martina Lavaye.
Když jsem do ní nakoukla, bylo mi jasné, že tuto knížku si musím přečíst a tak (samozřejmě po zaplacení) skončila v mé tašce a obrazně jsem ji nepustila z ruky, dokud jsem ji nedočetla.
Martin Lavay předkládá všechny známé informace o případu, který dodnes nedává spát mnoha záhadologům.
V lednu r.1959 se skupina 9 mladých vysokoškoláků ze Sverdlovska (dnešní Jekatěrinburg v Rusku) s jedním lyžařským instruktorem vydala na planiny Uralu, konkrétním cílem jim byla hora Otorten, což v jazyce místních kmenů znamená "Místo kam nechoď ".
Všichni byli zdatní lyžaři a sportovci, zkušenosti s pobytem v horské zimní krajině měli (výprava byla posledním tréninkem před plánovanou expedicí do Arktidy) a jejich vybavení odpovídalo náročnosti počasí i terénu.
Přesto se v předem dohodnutém termínu nevrátili a tak po nich bylo vyhlášeno pátrání, jehož výsledkem byl nález devíti mrtvých (jeden z účastníků pro nemoc výpravu vzdal a vrátil se domů).
Jejich těla byla nalezena na různých místech, někteří byli svlečeni do spodního prádla (jejich oblečení měli na sobě ostatní, což znamená, že nezemřeli ve stejnou dobu a použili oblečení svých mrtvých druhů jako ochranu proti mrazu), vše nasvědčovalo tomu, že ze stanu vyšli bosí, jen v ponožkách a tak, že stan rozřízli zevnitř, místo toho, aby vyšli normálně východem.
Navíc byli různě znetvořeni, jejich kůže měla (podle pitevních zpráv) velmi podivné zbarvení, některým chyběly oči a téměř každý vykazoval jiná zranění než ostatní.
Zajímavé, řeknete si možná. Nesmysl! pomyslí si někteří. Jisté je jen to, že devět mladých lidí zemřelo a dnes, po 58 letech, už těžko někdo tuto záhadu vyřeší. (Lavay předkládá všechny dostupné hypotézy, jak se mohly události seběhnout, takže pokud je chcete znát, přečtěte si knížku).
K přiřazení článku k tématu Poslední zrnko mě vedlo to, že informace, které o expedici máme, jsou čerpány z deníků členů výpravy, které byly nalezeny ve stanu a přepsány na stroji.
Při čtení poznámek a myšlenek kluků a holek, kteří se vydali do nehostinné pustiny, počasí o teplotě -8°C považovali za "teplé", bavili se zpěvem, hrou na mandolínu a věčnými diskusemi na různá témata, člověka zamrazí, když si uvědomí, že když své zápisy psali, měli před sebou už jen několik hodin života. Aniž by tušili, že nikdo z nich už za nejpozději 24 hodin nebude naživu. Nic tomu, co se následně stalo, nenasvědčovalo. Přesýpací hodiny jejich životů obsahovaly jen posledních pár zrnek a nikdo z nich to nevěděl...
A tak je to s námi všemi. Nikdo z nás neví, kolik zrníček ještě zbývá, než se písek dosype. A tak bychom měli každé zrnko, každou hodinu, každý den našich životů PROŽÍVAT. Měli bychom být ÚČASTNÍ našich životů, a neutrácet je nečinností a nudou.. aby - až přijde chvíle na poslední zrnko - jsme odcházeli s pocitem, že to tady bylo bezva...

Dvůr Králové nad Labem

5. srpna 2017 v 15:50 | kongamato |  Výletování
Plán navštívit všechny ZOO na našem území nás letos dovedl k výpravě za Safari zážitky ve Dvoře Králové.
Jako nevlastníci auta jsme to sice měli trochu horší s dopravou, ale nakonec se nám podařilo najít šikovný vlakový spoj, s pouhými dvěma přesednutími, a to v Zábřeze a v Pardubicích. Počasí ale bylo trochu nevyzpytatelné, takže se nám podařilo výlet dvakrát odložit, abychom si potom nadávali, že bylo pěkně a mohli jsme klidně jet. Třetí termín jsme tedy už neodkládali a odměnou nám bylo asi 15°C a vytrvalý déšť po celé dopoledne.Nicméně nejsme z cukru a navíc jsme dorazili na místo až před půl 11 a okolo poledního pršet přestalo, takže nám to nakonec vyšlo.
ZOO ve Dvoře Králové nás nadchlo. Nejen pěkným prostředím, spoustou zvířat, ochotných pózovat a častými občerstvovacími místy, ale hlavně atmosférou. Čisté prostředí, všechno opravené, všude lavičky a atrakce pro děti, restaurace a kavárničky.. I v počasí, které nebylo právě ideální, se nám tam moc líbilo. Sice jsme museli hodinu a čtvrt čekat na safari vláček (bylo plno), ale čas se dal dobře využít na safari pro pěší, kde jsme krmili žirafu.

Padesát minut trvající jízda po safari byla zábavná. Projížděli jsme stády antilop, bůvolů a zeber a překvapil nás vysoký žirafí samec, který na nás číhal za stromem a stál asi půl metru od našeho vozidla. Vzhledem k tomu, že (jak poznamenal náš průvodce) žirafa je jako blbec - nebezpečná ze všech stran - nám trochu zatrnulo, ale k žádnému incidentu nedošlo. Ani u lvů, kteří po nakrmení spali jako mimina. Ti nám byli obzvlášť blízcí, pocházejí totiž z Olomouce, odkud si je pamatujeme jako malá lví koťátka. Řidič safari vláčku byl vtipný, pohotový a o každém zvířeti, které jsme zahlédli, věděl něco zajímavého. Protože stáda mají volný pohyb a nikdo neví, která zvířata budou zrovna k vidění, nemůžou průvodní řeč nahrát dopředu, řidiči pak opravdu reagují na to, co právě vidí.


No ale abychom jen nechválili, tak výlet do Dvora Králové vyjde dost draho. Konkrétně pro dva dospělé a dva studenty 630,- Kč, což je zvýhodněné rodinné vstupné(!!!). A jízda safari vláčkem se platí dalšími 60,- Kč za osobu... O jídle nemluvím, to je drahé všude. Takže Safari Dvůr Králové doporučuju, ale chce to naditou peněženku :)