Djatlovova expedice

20. srpna 2017 v 19:51 | kongamato |  Téma týdne
Při návštěvě knihkupectví mi padl zrak na nenápadně vyhlížející knížku s dost popisným názvem "Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice" od novináře, spisovatele a bloggera Martina Lavaye.
Když jsem do ní nakoukla, bylo mi jasné, že tuto knížku si musím přečíst a tak (samozřejmě po zaplacení) skončila v mé tašce a obrazně jsem ji nepustila z ruky, dokud jsem ji nedočetla.
Martin Lavay předkládá všechny známé informace o případu, který dodnes nedává spát mnoha záhadologům.
V lednu r.1959 se skupina 9 mladých vysokoškoláků ze Sverdlovska (dnešní Jekatěrinburg v Rusku) s jedním lyžařským instruktorem vydala na planiny Uralu, konkrétním cílem jim byla hora Otorten, což v jazyce místních kmenů znamená "Místo kam nechoď ".
Všichni byli zdatní lyžaři a sportovci, zkušenosti s pobytem v horské zimní krajině měli (výprava byla posledním tréninkem před plánovanou expedicí do Arktidy) a jejich vybavení odpovídalo náročnosti počasí i terénu.
Přesto se v předem dohodnutém termínu nevrátili a tak po nich bylo vyhlášeno pátrání, jehož výsledkem byl nález devíti mrtvých (jeden z účastníků pro nemoc výpravu vzdal a vrátil se domů).
Jejich těla byla nalezena na různých místech, někteří byli svlečeni do spodního prádla (jejich oblečení měli na sobě ostatní, což znamená, že nezemřeli ve stejnou dobu a použili oblečení svých mrtvých druhů jako ochranu proti mrazu), vše nasvědčovalo tomu, že ze stanu vyšli bosí, jen v ponožkách a tak, že stan rozřízli zevnitř, místo toho, aby vyšli normálně východem.
Navíc byli různě znetvořeni, jejich kůže měla (podle pitevních zpráv) velmi podivné zbarvení, některým chyběly oči a téměř každý vykazoval jiná zranění než ostatní.
Zajímavé, řeknete si možná. Nesmysl! pomyslí si někteří. Jisté je jen to, že devět mladých lidí zemřelo a dnes, po 58 letech, už těžko někdo tuto záhadu vyřeší. (Lavay předkládá všechny dostupné hypotézy, jak se mohly události seběhnout, takže pokud je chcete znát, přečtěte si knížku).
K přiřazení článku k tématu Poslední zrnko mě vedlo to, že informace, které o expedici máme, jsou čerpány z deníků členů výpravy, které byly nalezeny ve stanu a přepsány na stroji.
Při čtení poznámek a myšlenek kluků a holek, kteří se vydali do nehostinné pustiny, počasí o teplotě -8°C považovali za "teplé", bavili se zpěvem, hrou na mandolínu a věčnými diskusemi na různá témata, člověka zamrazí, když si uvědomí, že když své zápisy psali, měli před sebou už jen několik hodin života. Aniž by tušili, že nikdo z nich už za nejpozději 24 hodin nebude naživu. Nic tomu, co se následně stalo, nenasvědčovalo. Přesýpací hodiny jejich životů obsahovaly jen posledních pár zrnek a nikdo z nich to nevěděl...
A tak je to s námi všemi. Nikdo z nás neví, kolik zrníček ještě zbývá, než se písek dosype. A tak bychom měli každé zrnko, každou hodinu, každý den našich životů PROŽÍVAT. Měli bychom být ÚČASTNÍ našich životů, a neutrácet je nečinností a nudou.. aby - až přijde chvíle na poslední zrnko - jsme odcházeli s pocitem, že to tady bylo bezva...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 21. srpna 2017 v 7:20 | Reagovat

Opravdu děsivá záhada! A moc se mi líbí ta věta na závěr o užívání života :)

2 StrYke StrYke | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 8:48 | Reagovat

Děkuju moc za tip! :) Tahle událost mě zajímala hodně, ale nenašel jsem moc informací :) Super

3 Hana Hana | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 13:16 | Reagovat

[2]: mě ta knížka uchvátila, vřele ji všem doporučuju

4 Hana Hana | E-mail | Web | 21. srpna 2017 v 13:17 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama