Říjen 2017

Varování historie

27. října 2017 v 21:28 | kongamato |  Téma týdne
Ač nerada, minulý týden jsem se jako pedagogický dozor zúčastnila exkurze do Osvětimi a Březinky.
Místa nesmírného lidského utrpení, kterými prošlo víc než 1 300 000 lidí, nepohodlných nacistickému režimu, mě příliš nelákala.
A to jsem vůbec nevěděla, co můžu očekávat. Jistě, každý přece ví, jak lidé v koncentrácích trpěli a umírali. Psaly se o tom knihy, točily filmy.. ale když jste tam, tak to nabyde mnohem konkrétnějších rozměrů.
Nejhorší asi je, že můj první dojem byl celkem příznivý - domy z červených cihel, typické pro tehdejší dobu, široké ulice, lampa u každých dveří.. Dovedu si představit pocity lidí, kteří sem přišli - mysleli si možná, že to nebude tak zlé, však to tu nevypadá nijak špatně...
Jasně, po příchodu do baráků jsem začala smýšlet jinak. Cely, určené ke smrti zimou nebo udušením, nepředstavitelná každodenní dřina, nedostatek hygieny, odpočinku a jídla si vybraly daň - procházeli jsme podél stěny dlouhatánské chodby, na kterých byly ve třech řadách fotografie skutečných lidí se jménem, datem narození, datem, kdy přišli a datem, kdy zemřeli... průměrný rozdíl mezi těmito dvěma údaji byly tři měsíce..
Místa, kde probíhaly pokusy na lidech pod vedením šíleného Mengeleho..
Místa, kde skladovali věci těch, kteří nebyli uznáni dostatečně silnými na práci a ihned po příchodu byli zplynováni.
Místa, plná ostříhaných vlasů, kufrů, holících štětek, hřebenů a bot. A zvlášť kopa stovek a tisíců malinkých botiček po zplynovaných dětech..
Krematoria, kde je po zplynování spálili..
Kilometry plotů, potažených ostnatým drátem..
Nemůžu se zbavit dojmu, že duše těch nebožáků na tom místě zůstaly. Zmateně přebývají někde v meziprostoru a nedokážou pochopit, jakou krutostí a bezcitností byli sprovozeni ze světa.
I přes velmi pěkný a teplý den byla obloha nad táborem nějak podivně zasmušilá.
Fotky, některé potajmu pořízené, ukazují kromě odsouzenců k smrti i jejich věznitele. Nejsou v obličejích nikterak zrůdní, nic nesvědčí o tom, že jsou to masoví vrazi. Patrně šli večer po práci domů, objímali své ženy, hladili své děti a možná i klidně spali..
...
Jakto? Jak se mohlo stát, že někteří lidé bez mrknutí okem poslali na smrt statisíce jiných lidských bytostí?
Byli to všichni psychopati?
Snažím se v to doufat.
Kdyby totiž ne, znamenalo by to, že režim, demagogie a přesvědčivý vůdce dokáže z normálního lidského tvora vyrobit vraždící stroj.
Kdo z nás ví - kdyby byl vystaven stejné manipulaci - že by se vzepřel a obětoval se?
Možná bychom neměli mít strach jen z okolního světa. Možná ty největší běsy máme každý uvnitř sebe...

Mám tě ráda..

17. října 2017 v 22:52 | kongamato |  Téma týdne
Nejhorší sdělení, která si může člověk vyslechnout, začínají vždy slovy: Mám tě rád/a, ale..
Můžete si být jisti, že po tomhle bude následovat něco, co předchozí celkem potěšitelný fakt (dotyčný vás má rád), totálně vymaže. Už vždycky si budete pamatovat jen to, co začíná tím ALE (..ale jen jako kamarádku, ale někoho mám rád víc, ale jsi úplně praštěná...dosaďte podle vlastních zkušeností).
Ale je vůbec takové zlověstné slovo.
Přece když mám někoho ráda, tak za tím RÁDA udělám tečku. ALE je povoleno jen tehdy, pokud chcete říct: Mám tě ráda ALEši.. Nebo: Mám tě rád ALEno..
Když máme někoho rádi, žádné ale tam nepatří. Prostě Mám tě ráda!!!
...
Jen někdy, když mě nikdo neslyší a v hlavě vrtají zlobiví červíci, říkám si: Mám tě ráda.. Ale máš rád ty mě??

Den duševního zdraví

10. října 2017 v 17:43 | kongamato |  Téma týdne
Dnešek je Dnem duševního zdraví.
To je příhodné, protože když na nás padne podzim jako je dnes, tak to je až o depresi. Prší, je pošmourno, zima a lezavo. I ten sebezarytější optimista si asi posteskne a přeje si, aby zase vylezlo slunko.
Jsou ale lidé, kterým nepomůže ani krásné počasí. Jejich duše je sevřená nemocí, která není na první pohled vidět. Jsou postižení, i když mají tělo zdravé.
Deprese, schizofrenie, paranoia a jiné nemoci, jimiž trpí tolik lidí, nejsou pro zdravé pochopitelné. Zdraví nevidí ty stíny za okny, které nakukují a našeptávají, ohrožují a děsí.
Kdo zažil duševní nemoc v rodině, ví. Kdo nezažil, nepochopí..
Přeju všem, aby jediný, kdo nakukuje do vašich oken, byl - i když trochu nevlídný - letošní podzim.