Leden 2018

Strachy

25. ledna 2018 v 21:29 | kongamato |  Téma týdne
"Jsi chytrý chlapec Harry, protože nejvíc ze všeho se bojíš právě strachu.."
Takhle nějak to řekl profesor Lupin, když se Harry Potter učil přemoci Bubáka. A to, že se to objevuje v knížce pro děti i dospělé, vypovídá to o tom, že naše strachy jsou věčné téma napříč celým životem a neomezené věkem.
Strach ze strašidel, ze zubaře, z doktorů obecně, z výšek, z nemoci, ze smrti, ze ztráty zaměstnání nebo ze ztráty partnera - to všechno nás ovlivňuje, determinuje to naše životy a dává jim dost úzké mantinely. Neexistuje účinnější metoda ovládání druhých než je strach. Mít strach nás drží při zemi. Nedovoluje nám vybočit. Nedovolí vzlétnout. Protože co kdybychom spadli..
Když se bojíme, zrychlí se nám tep a dech, tělo se zásobí kyslíkem a dokonce se prý zostří zrak. To všechno proto, abychom měli větší šanci utéct před nebezpečím.
Jenže v dnešní době jsou příčiny našich strachů tak plíživé a všudypřítomné, že utéct před nimi prostě nejde.
A tak si řekněme dost. Postavme se svým strachům čelem a vysmějme se jim, jako se v Bradavicích smáli Bubákovi. Zbavme se strachu, je k ničemu. Dělá vše jenom horší, než to pak skutečně je. Zlým věcem stejně nezabrání, jen je přivolá. Tak jako pach krve přivábí žraloky, pach strachu přináší do našich životů to, čeho se nejvíc bojíme.
Odvaha postavit se strachu nás odmění nejsladší odměnou - vnitřní svobodou.

Můj vnitřní hlas je...

17. ledna 2018 v 19:36 | kongamato |  Téma týdne
V rozhodujících okamžicích, ke chvílích ohrožení nebo když prostě jen nevíme jak si zvolit, závidím lidem, kteří uslyší v hlavě svůj VNITŘNÍ HLAS, který poradí, uklidní a vyvede z temnot nebo varuje.
Můj vnitřní hlas je totiž debil.
Místo aby uklidňoval nebo poradil, vyhrabe ze zákoutí mého mozku ty nejhorší varianty, jak se může vyvíjet daná situace a sadisticky mi je popisuje do nejmenších nechutných detailů. Režiséři horrorových a psycho filmů by se od něj mohli učit. Pospojuje nejnepravděpodobnější situace, co můžou nastat, s obzvláště krutými způsoby úmrtí, uloženými v zásuvkách mé paměti, zásobených čtením a sledováním kriminálek a rozbalí to tak, že se moje útroby stahují hrůzou. Ta nejhorší varianta je vždy to, co mi našeptá jako první.
Práci, kterou mi dá ho umlčet a vymést koštětem z hlavy, bych nikomu nepřála.
Ale když se to povede, objeví se prchavý pocit, bez barev, bez obrazů, jen pocit, který mi řekne, jak to bude. Je kratičký, ale je tam a než se můj vnitřní hlas vrátí, rozhostí se ve mě vědomí, že VÍM. Bez důkazů, bez přesvědčování. A tohle je ten pravý vnitřní hlas.
Rzlišit je je ale fuška!!

Absolutní nula

9. ledna 2018 v 21:13 | kongamato |  Téma týdne
Absolutní nula je nejnižší teplota, která může existovat. Je to teplota, při které se zastaví kmitavý pohyb částic. Ten se ale nikdy nezastaví, takže absolutní nula je teplota prostoru, ve kterém žádné částice nejsou. Řekli byste, že je to vakuum ve vesmíru, ale není. Dokonce i v mezigalaktickém prostoru se na 1 m3 dají najít 2 až 3 atomy vodíku. Co to znamená? To, že absolutní nula není dokonce ani ve vesmíru.
Nic jako absolutní nula tedy neexistuje.
Někteří lidé si myslí, že nejlepší způsob, jak někoho ponížit, je nazvat ho nulou.
Nebo absolutní nulou.
Ale každý člověk má hodnotu. Jen někdy není vidět na první pohled. A když si budeme vědomi své vlastní ceny, budeme věřit, že jsme dobří, silní a laskaví, můžou nám říkat, že jsme absolutní nuly. Naše víra v sebe jim ukáže, že se pletou.
Protože i fyzika nám dokazuje, že nic jako absolutní nula NEEXISTUJE.

Sliby se slibují...

7. ledna 2018 v 15:20 | kongamato |  Téma týdne
Dát slib nic nestojí.
Slibem neurazíš.
Sliby se slibují, blázni se radují.
Sliby chyby.
Nebylo by tolik přísloví, která nám říkají něco o snadné porušitelnosti slibů, kdyby každý své sliby dodržel.
Je jistě lehké splnit sliby typu:
"přijdu v 5", "koupím rohlíky", "zavolám ti", atd.
I když, kupodivu, někteří lidé nezvládnou ani to.
Sliby, které se ale nejčastěji porušují, jsou větší ráže. Většinou znějí nějak takhle:
"Nikdy tě neopustím..."
"Vždy tu budu pro tebe.."
"Pořád tě budu milovat..."
Proč slibujeme něco, o čem nevíme, jestli to budeme schopni dodržet?
Proč děláme ze svých úst bránu, kterou vycházejí do světa nicneříkající slova? Lehká jako pírko a pravdivá jen pro daný okamžik? Proč si raději neodpustíme plané sliby?
Možná za to může zvyk (každý to říká), romantické filmy (tam to přece vždy dobře dopadne), možná touha po tom, zažít opravdový trvalý vztah se vším všudy, vztah, který končí až v okamžiku, kdy jeden z nás umře..
Zkusit dodržet sliby prvního typu, opravdu za každých okolností, nás možná navede na cestu, jak dodržet i ty závažnější. Sliby, které je lehké dodržovat v časech štěstí, ale tak těžké v těch horších, které přijdou do každého vztahu.
Porušila jsem už mnoho slibů.
Už v tom nechci pokračovat.
Sliby, které vyslovíme z horoucího srdce, letí vysoko a daleko v prostoru i čase. Navážou se na naše osudy a když je porušíme, něco se zasekne. Situace se pak bude opakovat tak dlouho, dokud se nepoučíme a nezačneme vážit slova nebo dodržovat sliby.
Nejsou to jen slova. Jsou to závazky.