Můj vnitřní hlas je...

17. ledna 2018 v 19:36 | kongamato |  Téma týdne
V rozhodujících okamžicích, ke chvílích ohrožení nebo když prostě jen nevíme jak si zvolit, závidím lidem, kteří uslyší v hlavě svůj VNITŘNÍ HLAS, který poradí, uklidní a vyvede z temnot nebo varuje.
Můj vnitřní hlas je totiž debil.
Místo aby uklidňoval nebo poradil, vyhrabe ze zákoutí mého mozku ty nejhorší varianty, jak se může vyvíjet daná situace a sadisticky mi je popisuje do nejmenších nechutných detailů. Režiséři horrorových a psycho filmů by se od něj mohli učit. Pospojuje nejnepravděpodobnější situace, co můžou nastat, s obzvláště krutými způsoby úmrtí, uloženými v zásuvkách mé paměti, zásobených čtením a sledováním kriminálek a rozbalí to tak, že se moje útroby stahují hrůzou. Ta nejhorší varianta je vždy to, co mi našeptá jako první.
Práci, kterou mi dá ho umlčet a vymést koštětem z hlavy, bych nikomu nepřála.
Ale když se to povede, objeví se prchavý pocit, bez barev, bez obrazů, jen pocit, který mi řekne, jak to bude. Je kratičký, ale je tam a než se můj vnitřní hlas vrátí, rozhostí se ve mě vědomí, že VÍM. Bez důkazů, bez přesvědčování. A tohle je ten pravý vnitřní hlas.
Rzlišit je je ale fuška!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Liv Lennox Liv Lennox | Web | 17. ledna 2018 v 21:43 | Reagovat

jojo, s vnitřními hlasy bývají problémy

2 Baryn Baryn | Web | 17. ledna 2018 v 23:53 | Reagovat

Můj vnitřní hlas je úplně stejný sadista, ale naštěstí mám tu zvláštní schopnost vypnout... ne ten hlas, ale celkově - mozek. Já prostě dokážu nějak vymazat všechny myšlenky a nechám se třeba jen bavit filmem, hudbou nebo keslením. Vypnu vše a soustředím se jen na jedno. A hlas mlčí. Jenomže pak ho musím zase nahodit, aby ve mně zbylo aspoň trochu zodpovědnosti. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama