Únor 2018

Energie je všude kolem nás

Sobota v 22:41 | kongamato |  Téma týdne
Taky kolem sebe pořád slyšíte, jak jsou všichni unavení, jak jsou vyčerpaní a bez energie?
Možná je to tím, že už dlouho nesvítilo slunce, že dny jsou ještě pořád krátké a venku je zima..
To, že jsme bez energie je ale jen iluze.
Energie je totiž všude kolem nás. Je věčná a podle zákona zachování energie nejde ani vyrobit ani zničit. Stačí ji jen čerpat a přeměňovat.
Všimněte si, že když slyšíte dobrou hudbu, slyšíte veselou příhodu, vidíte inspirující film nebo jen potkáte člověka, který má energie na rozdávání, hned se cítíte jinak.
Jste nabití energií.
Ale co se vlastně změnilo? Změnil se váš přístup.
Energie je opravdu všude. Můžeme si ji vzít a nechat ji skrz sebe proudit. Jenže když jsme zapadlí v kolejích všednodennosti, stereotypu a starostí, něco se v nás zablokuje a my ztrácíme schopnost si ji vzít.
Každý si musí přijít na to, co ty bloky rozpouští.
Ale když na to přijdeme, už nikdy nebudeme bez energie.

Žiju svůj život

6. února 2018 v 17:00 | kongamato |  Téma týdne
Naše životy jsou jako stromy.
Každý strom roste výš a výš, kam až může, opírá se kořeny o zemi a čerpá z ní sílu, ale větve touží po otevřeném prostoru, vzduchu a slunci.
Můj život není osamocený strom, je to strom v lese, jeden mezi mnoha. Když rozprostřu své větve příliš, zastíním ostatní stromy. Když jim budu uhýbat, zakrním a nedosáhnu k životodárnému slunci.
Je to umění, růst tak, abychom nebránili v růstu ostatním a přitom si najít vlastní místo, které nám dovolí dosáhnout co nejvýš.
Každý, kdo toto umění zvládne, je následováníhodný příklad.
Žít svůj život je jako dosáhnout nebe.
A nejlepší na tom je, že nebe je dost pro všechny.

Naděje..?

1. února 2018 v 20:23 | kongamato |  Téma týdne
Že "Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu", řekl už Václav Havel.
V každé složité situaci, v těžké chvíli nebo když nevíme, co a jak bude dál, chováme v srdci trošku naděje, že všechno dobře dopadne, že se vše v dobré obrátí a nám se zase bude lehce dýchat.
Je ale naděje skutečná? Nebo je to jen stéblo, kterého se chytáme jako pověstní tonoucí, abchom nezapadli do hluboké tůně marnosti?
Ti, co vidí každou sklenici napůl prázdnou, můžou poukazovat na současnou situaci a říkat, že svět chvátá do pekel, že všechno to, co se děje - války, znečištění ovzduší, plasty v oceánu, hladomory, vymírání druhů - jasně směřuje ke konci našeho světa.
Ale pokud podlehneme tomuto proudu, zanese nás k opravdovému konci. Plavat proti němu, držet se naděje, bojovat i předem ztracené bitvy a zuby nehty se držet víry, že tohle všechno má dobrý konec - to je jediná cesty, kterou můžeme jít, pokud nechceme skončit na hraně útesu.
Bez-naděj nesmí zvítězit.
Vstoupit na novou cestu, následovat hlas srdce, které nám vždy radí ty správné věci, je snadné. A nejlepší čas je na to... právě... TEĎ...